Samozřejmě záleží nejvíce na tom, kde je kovový prvek umístěn. Co se týče exteriéru, je jedním z hlavních činitelů, které ovlivňují stav povrchově upravených dílů, vlhkost. Ať už se jedná třeba o plot kolem domu, parkovací automat či dopravní značení, kde jsou tyto výrobky denně vystaveny vlhkosti. Ta zde na ně působí průměrně 12 hodin denně. Avšak může být ještě více intenzivní díky vyšší teplotě či vystavení přímému slunečnímu záření.

Nejedná se ale o výrobky umístěné pouze ve venkovním prostředí. Často jsou skladovány i v různých fóliích, které je ale z nejrůznějších příčin zcela neuchrání před vlhkostí, a tak často na jejich povrchu kondenzuje voda. Vlhkost na výrobky působí samozřejmě také v interiéru, a to zejména v koupelnách, wellness centrech a podobně. 

Toto téma nás zajímá nejen z toho důvodu, že u nás v laboratoři často řešíme vady spojené s nedostatečnou protikorozní ochranou a následným vystavením vlhkosti. Zabýváme se totiž také opatřeními, jak takovým vadám předejít. Základem všeho je samozřejmě mít kvalitní materiál s optimální povrchovou úpravou, která je vhodná pro zamýšlené použití. Co krásně vypadá na papíře, může ale ve skutečnosti dopadnout úplně jinak. Proto byly vytvořeny nejrůznější expoziční zkoušky. Konkrétněji tedy zkoušky pro stanovení odolnosti proti vlhkosti, které se řídí částmi 1 a 2 normy ČSN EN ISO 6270.

Nejčastějším způsobem vystavení vlhkosti je její kondenzace na povrchu dílů. Část 1 zmíněné normy se touto kondenzací zabývá tak, že se zaměřuje na expozici z jedné strany. To znamená, že vzorek je z jedné strany namáhán vlhkostí za zvýšené teploty, zatímco z druhé strany na něj působí laboratorní teplota i vlhkost. Dochází tedy ke kondenzaci exponované vody na jedné straně vzorku. Voda používaná v komorách musí být vysoké čistoty, obvykle se jedná o demineralizovanou vodu s velmi nízkou konduktivitou (např. do 5 μS/cm). Expozice dle této normy tedy testuje nejen vliv vlhkosti umocněný zvýšenou teplotou, ale také na vzorky působí velmi čistá voda. To má za následek, že si tato voda případné nečistoty pod bariérou nátěru tzv. vytahuje na povrch. Zkouška je tedy velmi účinným vodítkem pro zjištění odolnosti dílů nejen v exteriéru. Tato část normy je také součástí komplexní normy ČSN EN ISO 12944 zabývající se protikorozní ochranou.

Část 2 původně zmíněné normy má název: „Nátěrové hmoty – Stanovení odolnosti proti vlhkosti – Část 2: Kondenzace (expozice v komoře se zásobníkem ohřáté vody)“. Jak tento název napovídá, jsou při této zkoušce vzorky umístěny uvnitř komory, takže na obě strany vzorku působí stejné podmínky. Zkoušení může probíhat s konstantní vlhkostí, proměnnou vlhkostí a teplotou vzduchu či s proměnnou teplotou vzduchu. Výběr metody či délka expozice závisí zejména na požadavcích zákazníka (obr. 1–3).

V naší laboratoři provádíme také tyto zkoušky. Často býváme překvapeni, jak rychle zkouška odolnosti proti vlhkosti dokáže odhalit nedostatky povrchové úpravy. Někdy dochází také například ke ztrátě barvy či lesku. Nejvíc nás ale těší, když dodané vzorky po vytažení z komory vypadají jako před vložením do ní. Pokud chcete ověřit odolnost vašich výrobků či ověřit kvalitu svého dodavatele, neváhejte se na nás obrátit.

Stavebnictví